Oddech zahálka

Oddech a zahálka je v pořadí již čtvrtým mezioborovým medievistickým kolokviem.  Anotace příspěvků (200–300 slov) s tímto zaměření můžete zasílat do 30. listopadu 2018. Kolokvium se bude konat 22. a 23. ledna 2019 na FF UK. Každému vystoupení je vymezen rozsah 20 minut a zajištěn dostatek času na následnou diskuzi.

Při studiu života ve středověku se zabýváme převážně lidským konáním, aktivitou, prací. Předměty,
texty, děje a situace, jež zkoumáme, bývají výsledky usilovné či soustředěné činnosti, nebo jsme je
alespoň uvykli jako její doklady interpretovat. Taktéž tradiční dělení středověké společnosti na ty, kdo
se modlí, ty, kdo válčí, a ty, kdo pracují, zdůrazňuje přednostně aktivitu a zaměstnání – i města jsou
obvykle chápána jako střediska horečné aktivity a výkonu, jako úly či mraveniště; kláštery vnímáme
jako zázemí horlivé péče o spásu či centra umělecké aktivity; lesy jako prostory aristokratické
reprezentace a hospodářské produkce… Lidský a společenský život se ovšem neodehrává pouze
v činorodém úsilí. Přinejmenším z poloviny je protkán i chvílemi oddechu a zahálky, jež si zasluhují
odpovídající badatelský zájem.

Rádi bychom se dozvěděli více právě o takových okamžicích, o odpočinku, rozptýlení a nicnedělání,
jak je znali lidé ve středověku. Chceme lépe pochopit středověká specifika oddechu a zahálky,
rozličné podoby a způsoby jejich prožívání, chápání, praxe i reflexe. Za konkrétním pojmenováním
„oddech a zahálka“ stojí snaha pokrýt co možná nejúplněji celou šíři údobí „nepráce“ v lidském
životě: škála vymezená oddechem a zahálkou zahrnuje jak odpočinek, klid a uvolnění, hodnocené
spíše pozitivně a snadno odůvodnitelné fyzickou nutností, tak nečinnost, již si člověk volí, aniž by ji
vyžadovaly okolnosti či jeho vlastní tělo, takže nese konotace morálně pochybného nicnedělání,
lelkování a lenosti. Věříme, že v prostoru vyznačeném těmito dvěma mezemi naleznete vlastní téma,
o které se budete chtít podělit.

Coby prvotní náměty, jimiž není třeba se řídit, ale mohou sloužit k inspiraci, navrhujeme několik
okruhů problémů a otázek:

V čase a v prostoru. Lze vůbec pro dobu středověku užívat pojem „volného času“? Jak byly oddech
a zahálení v čase rozloženy? Které doby v denních a ročních cyklech jim byly vyhrazeny? Jak a čím
byly naplněné sedmé dny a další svátky, byly skutečně časem zastavení a oddechu? Kde lidé
vyhrazený čas trávili? Jaké prostory, vnitřní či venkovní, byly oddechu a zahálce určeny, kam naopak
nicnedělání nepatřilo?

Individuální a sdílené. Kdo užíval volný čas o samotě a kdo ve společenství? Jakou roli hrála
zahálka a oddech ve vztazích? Existoval ve středověku čas, který měli lidé vyhrazený „sami pro
sebe“? Mohl si někdo „udělat čas sám na sebe“ či „na své blízké“? Jak a kým byl volný čas
organizován? Jak se lišilo trávení volného času v různých typech a rozměrech komunit, od rodiny přes
dvůr až například po město?

Odpočinek a regenerace. Aby člověk zůstával činorodým a byl připraven vyvíjet úsilí, potřebuje se
uvolňovat a obnovovat síly. Jak lidé odpočívali? Jak si nejraději ulevovali od náročných a vysilujících
aktivit a stavů? Uměli relaxovat, mentálně i fyzicky? Jaká měli pravidla či doporučení, která se
vhodného odpočinku a regenerace týkala? Chápali odpočinek jako užitečný a blahodárný, či jako
poznanou nutnost? Jaké následky s sebou nesl nedostatek odpočinku? Znal středověk vyhoření?

Kratochvíle a rozptýlení. Jak si lidé krátili dlouhou chvíli, jak se rozptylovali? Různé formy
zábavy a rekreace – ať již jde o hry, lov, pitky, čtení, turismus, nebo například účast na hudebních,
divadelních a jiných vystoupeních – jsou patrně nejběžněji zkoumaným aspektem oddechu a zahálky,
ale byly ve středověku pro všechny skutečně oddechem? Jak se v průběhu středověku a napříč
společenskými skupinami lišilo chápání účelu a užitečnosti jednotlivých kratochvilných činností
i rekreace jako takové? Může být usilovná činnost, například studium, zábavou? Kdo vnímal zábavu
jako jednoduché rozptýlení, a kdo jako otium cum dignitate a součást osobního rozvoje? Uměli se lidé
ve středověku nudit?

Nicnedělání a lenost. Nevedené války, nezahájené bitvy, nepostavené budovy, nepodniknuté
výpravy, neuskutečněná setkání, nesložené básně, nezoraná pole – to vše může být výsledkem
zhatěných plánů, ale také zahálení. Jaké najdeme v pramenech příklady lidí nekonajících, nečinných
a nicnedělajících? Jsou zahálčivci typem? Jak o lenosti pojednávali umělci, jak teologové a filosofové,
jak se k ní vyjadřovali kazatelé? Jaká role byla v různých kontextech přisuzována pasivitě? Jaký je
vztah melancholie a zahálky? Bylo možné nejen zapovídat hříšnou acedii či hanět nařčením ze
zahálčivého života, ale za určitých okolností nečinnost a nicnedělání též chválit?

Tak jako při ostatních setkáních pořádaných Centrem pro studium středověku FF UK máme i tentokrát
zájem o otevřenou, mezioborovou diskuzi nad středověkem v celé jeho šíři, geografické, jazykové,
kulturní, náboženské, časové. Přejeme si otevřít prostor pro příspěvky co možná nejrozmanitější,
abychom mohli na základě navzájem se doplňujících přístupů a teoretických i materiálových
východisek komplexně diskutovat o jednom z ústředních aspektů života ve středověku. Uvítáme
zástupce všech disciplín a specializací, kteří se věnují výzkumu období „dlouhého středověku“
sahajícího od pozdní antiky po práh novověku.
´

Úvod > Oddech zahálka