Vyšla publikace Svatojiřský klášter v Praze očima pisatelů doby předhusitské, kterou za podpory GAUK a UNCE připravil Karel Pacovský.
Anotace: Svatojiřský klášter byl nejstarším českým řeholním domem a i díky svému umístění v srdci Pražského hradu patřil mezi nejprestižnější ženské kláštery střední Evropy. Kniha osvětluje fungování této církevní instituce na základě analýzy čtyř výjimečných pramenů – pamětní knihy kostela sv. Jiří, duchovního zrcadla svatojiřských benediktinek, popisu korunovace královny Žofie a komentáře k Benediktově řeholi adresovaného jedné z řeholnic. Tyto texty barvitě vypovídají o všedním i svátečním životě v klášteře za vlády Karla IV. a Václava IV. Čtenářům jsou zpřístupněny jak prostřednictvím edice, tak českého překladu.
Úryvek: „Snadno se však zapomene, že takový klášter zdaleka netvořily jen kamenné zdi a drahocenné předměty. V první řadě se jednalo o živé a dynamické společenství žen a dívek, které v něm ve službě Bohu spojovaly své pozemské životy, aby v rytmu pravidelných modliteb prožívaly své radosti i těžkosti. Během osmi staletí jich zde nalezlo trvalý domov několik stovek. Když byl klášter na jaře 1782 zrušen, řeholní život v něm definitivně vyhasl. Jeho dodnes dochovaný areál s hojně navštěvovaným kostelem tak nyní představuje pouze vyprázdněnou skořápku, která na někdejší každodennost jeho obyvatelek upomíná velmi vzdáleně.“
