Přeložila Markéta Ivánková, Praha: FF UK, 2018
Rytířské ságy patří mezi méně známé žánry staroseverské literatury. Tento termín je už od středověku souhrnným označením pro staroseverské verze několika skupin literárních textů, které původně vznikaly ve Francii.
Kniha představuje oba hlavní typy těchto riddarasǫgur: primární, tj. adaptované překlady francouzských předloh, i vlastní volnější skandinávské zpracování na jejich motivy, tzv. sekundární ságy.
České publikum tak poprvé dostává příležitost seznámit se nejen s vážně míněnými texty určenými pro norský královský dvůr, se ságami o rytířích krále Artuše či Karla Velikého, ale také s pozdějšími islandskými ságami, vyznačujícími se větší dávkou ironie a vlastním pojetím dvornosti. Pro překlad byly vybrány čtyři texty rytířské epiky z Norska a Islandu ze 13. a 14. století: Sága o Erexovi, Artušovu rytíři, oddíl „O runzivalské bitvě“ ze Ságy o Karlu Velikém, Sága o Tristramovi a Ísoddě a Sága o Krásném Baringovi.
Můžeme tak sledovat pomyslnou cestu severské epiky od berserků – válečníků severského boha Óðina – ke dvorným rytířům a zpět.
